Lenky psí blog

30.01.13 Narodily se...

Přípravy na porod paní Hollýkové jsem ani tentokrát nepodcenila. Dokonce jsem pořídila i novou výbavu čítající digitální váhu, teploměr a elektrickou dečku. V neděli, 57. den březosti, jsme se s Vlaďkou domluvily, že teplotu u Holly začnu měřit včas a pravidelně. Jenže hned následující den večer teploměr ukazoval pouhých 37,4´C. Trochu překvapená jsem byla já, Vlaďka i pan veterinář. Nezbývalo než změnit plán a na rentgen upřesňující počet plodů, naplánovaný na konec týdne, vyrazit hned druhý den.
Snímky se povedly. Ukázaly nám pět hlaviček a pět páteří a pan veterinář mi řekl, že Holly se pomalu chystá k porodu. Já si pro změnu chystala barevné mašličky a jména od písmene M. Jindra sestavil porodní bednu a zahájili jsme fázi čekání. Ve středu dopoledne jsme jeli znovu na kontrolu a odpoledne Holly odtekla plodová voda. Jenže namísto masivního tlačení paní Hollýková jen tak lehce popotlačovala a porodní bolesti se snažila spíše zaspat. Připravila jsem tedy vše potřebné, plastovou přepravku vystlala polystyrenem a kožešinou, naložila Holly a Vlaďku a vyrazily jsme směr Ústí nad Labem. Na veterině už nás očekávali.
Po předběžném vyšetření mi bylo uděleno poslední slovo. Pohladila jsem Holly po hlavě a řekla: Jdeme do toho.
Když jsme odcházely do čekárny, pošeptala jsem Vlaďce: Ale jak poznám v jakém pořadí se narodily? A v kolik hodin přesně? A jak jim přiřadím barevné mašličky? Vlaďka neváhala a obrátila se na pana veterináře: Tady paní inženýrka má problém! Potřebuje u štěňat přesně označit pořadí a zapsat čas! Odpověď pana veterináře mě nepřekvapila. Prý prvnímu v pořadí ustřihne pravé ouško, druhému levé ouško…. Okamžitě jsem vycouvala z ordinace. Ani ne za půl hodiny nám usměvavá sestřička podala košík psího štěstí. A namísto očekávaných pěti štěňátek jsme se dopočítaly k počtu šest! Dva kluci a čtyři holky potřebovali pořádně vysušit kožíšky a já se přitom úlevou a štěstím rozbulela. Sušily jsme, masírovaly, a já těm malým Hollýnkám a Hollýkům konečně mohla přiřadit ty připravené barevné mašle. Je pravda, že v batohu jsem měla i papírek s deseti „nejhezčími“ psími jmény, ale nakonec jsem do telefonu slíbila své starší dceři Báře, že jména jim vybereme až doma a spolu. Pak už jsme jen počkaly, až nám vrátí paní Hollýkovou, která si o porodu nechala jen zdát, vyzkoušely, jak těm malým chutná a vyrazily směr Oldřichov.
Doma jsem si konečně oddechla. Teď už zbývalo jen jediné. Rozumným způsobem vysvětlit paní Hollýkové, že zatímco si pěkně chrupala, narodila se jí psí miminka. V lidském životě to po císařském řezu chodí asi takto: Tak maminko, tady máte to svoje krásné miminko! V psím životě je to o něco složitější.
Vaše Lenka

jít zpět

Správa webu